Narodil jsem se v úterý dopoledne, den před začátkem jara. Maminka mě porodila doma.
Na stejném místě jsem prožil i dětství - ve vesnickém domku s velkým hospodářským dvorem a zahradou. Dům stál uprostřed vesnice, na návsi. Před ním byl starý, nepoužívaný hřbitov a za hřbitovem protékal potok - ideální prostředí pro dětská dobrodružství. Napravo od domu byla škola, nalevo kostel. Tam se odehrála zbývající část mého dětství.
Rodiče byli silně věřící katolíci a naše vesnice si, přes veškeré krkolomné politické změny, zachovávala stále svůj rytmus i kolorit života.
Největší autoritou pro mé rodiče i pro mě zůstával místní farář. Bylo to šťastné dětství o to víc, že pan farář Matej Murgaš byl vášnivý kinoamatér. A tak, v tomto zapomenutém koutě Slovenska, právě on ve mně probudil zájem o to, co se pak stalo smyslem mého života - film.
Po pohřbu sestry, s modlitební knížkou, která předznamenává můj pozdější dobrý vztah ke knihám...
|
|
|
V první třídě pětitřídní Základní školy v Nižné Šebastové.
|
|
|
S dvěma tetami v pozadí, z nichž jedna přijela na návštěvu z USA a já poprvé viděl žvýkačku.
|
|
|
S tátou na vycházce.
|
|
|
U prvního svatého přijímání v místním kostele.
|
|
|
Poprvé u fotografa kvůli fotu na legitimaci dopravního podniku.
|
|
|
Před školou, po hodině hudební výchovy, kde jsem se učil hrát na housle.
|
|
|
Před standartou udělenou našemu pionýrskému oddílu - na focení nás odvezl pan farář přímo z hodiny náboženství.
|
|
|
Se starší sestrou na výletě.
|
|
|
V mezinárodním pionýrském táboře v Seči u Chrudimi s neznámým bulharským pionýrem.
|
|
|
Foto na první občanský průkaz. Nová bunda nebyla považována za důstojný oděv - musel jsem pak focení zopakovat ještě jednou, v půjčeném saku...
|
|
|
|
|